Můj prostorový koncept pro návrh prostoru pro Václava Havla v samém začátku vycházel z myšlenky neobvykle zvoleného hlavního vstupu do budovy nikoliv v přízemí, ale po venkovních schodech vedoucích do prvního patra. Návštěvník by tak byl při samém vstupu přirozeně konfrontován s podivením se nad otázkou "proč?" a veden k zamyšlení. Takováto koncepce vstupu má vystihovat zejména absurditu doby, ve které převážně Václav Havel žil a působil. Nepochopitelné překážky, které člověku tato doba kladla.
Vnitřní prostor, rozčleněný do dvou podlaží, byl dále utvářen tedy s ohledem na vstup v prvním patře, návštěvník je vlastně spíš více než méně cíleně veden po sobě jdoucími prostory, které na něj mají působit pocitově svou atmosférou či svým půdorysným uspořádáním.
Druhým výrazným prvkem je první prostor, do kterého návštěvník vstoupí. Sahá ve skutečnosti od přízemí až po krov bez členění podlahou, průchozí je pouze po mostku, kdy člověk pod sebou a nad sebou má jen otevřený prázdný prostor, zahalený do tmy, jelikož zde nejsou žádná okna. Atmosféra má navozovat nejistotu a strach, kterou doba minulého režimu vzbuzovala. Pouze ze stropu dvěma malinkými otvory proniká světlo, které ale má jen vytvářet světelné body putující po prostoru (naději?).
Následně návštěvník vstupuje do většího příjemného otevřeného prostoru, prosvětleného naopak dostatečně pomocí střešních oken. Dominantu zde tvoří navíc prosklený světlík kruhového půdorysu, umístěný na osu mostku, kterým člověk vejde. Světlík prochází do přízemí, kam je tak možno trošku nahlédnout.
Můj návrh nabízí umístit zde expozici, ukazující Václava Havla jako člověka v jeho všednosti, přítele, syna, otce, manžela..
Prohlídková trasa pokračuje po schodech do přízemí, které je rozčleněno do tří rozlohou stejně velikých místností, které jsou navzájem průchozí pouze skrz prostoru světlíku, který zároveň do místností přináší světlo (opět světlo zvrchu jako naděje?). Doplňující světlo přináší úzká vysoká okna umístěná v rozích místností v těch stěnách, které směřují ven z budovy.
Tyto tři prostory umožňují expozice, upomínající na Václava Havla jako na kritika režimu, spisovatele a prezidenta. Všechny tři stránky osobnosti jsou, jak již bylo řečeno navzájem propojeny průchozím světlíkem a zároveň jím také spojeny s Havlovou všednodenní podstatou, vyjádřenou v prvním patře.
Po prohlédnutí všech tří přízemních prostor návštěvník vychází do malé výstupní prostory (otevřené až do výšky střechy) s dveřmi z celého objektu ven.
- vstup v prvním patře
- s navazujcí temnou prostorou otevřenou do výšky I hloubky
- kruhový prosklený válec procházející stavbou od přízemí po střechu, fungující (nejen) jako světlík
Výsledná podoba dispozice přízemí (pracovní model)
Úpravy
Koncept mi byl už v počátku schválen a dalších týdnech jsem pracovala na podobě venkovních schodů a uspořádání vnitřních schodů tak, aby bylo v prvním patře možné pohodlně na ně nastoupit, vzhledem k tomu, že začínaly u kraje s nízkou střechou. (Úplně prvním nápadem bylo umístění rampy, jejíž sklon by ale byl příliš prudký a tak jsem tuto možnost záhy vyloučila.) Dále jsem přidávala a upravovala okna ve zdech výstavních místností v přízemí, jelikož ústřední světlík by neprosvětloval dostatečně. Nakonec jsem I přemístila výstup v přízemí kvůli konečné poloze vnějších schodů.
Výsledná podoba - půdorysy a řezy (pracovní)
Půdorys prvního patra
Půdorys přízemí
Řez podélný
Řez příčný (perspektivní - každé podlaží zvlášť)
